Dub, který stojí v poli kousek od silnice spojující Cholupice a Točnou, okrajové části Prahy, započal svůj růst přibližně před sto lety a pamatuje vznik první republiky.
Dožil se stého výročí vzniku první republiky a vyhlášení nezávislosti Československa. Ještě v tuto dobu strom vypadal v plné síle, právě dosáhl dospělosti a při troše štěstí by ho čekalo klidně i dalších 500 let života. Letos na jaře jsem si říkal, když jsem jeho holé větve viděl čnít v dálce na obzoru, že si letos s listy dává nějak načas. Začátkem června jsem se k němu zajel podívat a potvrdit si to, čeho jsem se obával. Je mi to velmi líto, ale letos se na něm listy už nezelenají a už nikdy nebudou.
Všiml jsem si tohoto stromu již před lety, když jsem kolem jezdil na výlety na kole. Nejde přehlédnout, je osamocen v poli a má příkladně pravidelnou a širokou korunu. Zaujme na první pohled a stal se mým oblíbeným. V roce 2009 byl vyhlášen památným stromem. Podrobnosti o něm najdete na stránkách Pražské stromy. V roce 2013 byl dokonce ve finále ankety Strom roku, kde nakonec skončil sedmý.
Ale k čemu jsou všechna vyhlášení a soutěže, když se k nebi tyčí už jen zkroucené suché větve. Proč uschnul ještě loni na pohled silný a zdravý strom? Kdysi dávno nebyl v poli sám, vlastně tu nebylo dnešní obrovské pole. Celá oblast byla složena z malých políček, luk a remízků. Pak přišla kolektivizace, vše se slilo do jednoho velkého pole, jak ho známe dnes a náš dub tam zůstal sám. Následoval nástup těžké zemědělské techniky a postupná chemizace zemědělství. Náš dub i tohle ustál. Před několika lety přišla stavba Pražského okruhu a ražba Cholupického tunelu. Díky této stavbě v lokalitě klesla spodní voda (denik.cz) a v kombinaci s několika posledními velmi suchými lety strom nemohl nastřádat dost živin do zásoby na horší časy. A ty přišly záhy. Byl napaden housenkou motýla bekyně zlatořitné. Ta dokáže při přemnožení zlikvidovat veškeré rašící listy a pupeny. Má sice mnoho přirozených nepřátel, ale v širém poli toto neplatí. Dub měl tedy jedinou možnost – napadení přečkat a zareagovat tvorbou nových listových pupenů ze svých zásob. Neměl na to ale již dost sil a svůj boj musel vzdát.
Nejsem arborista a rád bych se mýlil, ale je červen a náš dub je bez listů. Suchá koruna stromu bude připomínkou lidské sobeckosti. Ale asi tam nebude dlouho, zemědělec ho pokácí a rozšíří si své nekonečné pole o dalších 20 m², a to se přeci vyplatí ne?
Aktualizace 3.7.2019
Je to přibližně měsíc, co jsem se byl podívat na památný dub nejevící známky života a už to vypadalo, že to má spočítané. Naštěstí jsem se mýlil a jsem za to vážně moc rád. Zatímco listy ostatních stromů jsou v plné síle a vyrábějí stromu zásoby živin na zimu, náš dub teprve listy začíná obrůstat. Snad stihne vyrobit dostatečnou zásobu živin na zimu. Léto bude podle všeho dlouhé a suché, tak stromu pomáhají v tomto těžkém období Cholupičtí hasiči vydatnou zálivkou. Housenky motýla bekyně zlatořitné jsou na stromu stále přítomné a hodují na čerstvě rašících listech. Dozvěděl jsem se, že za posledních 6 let přežil dub tři kompletní požery koruny od této housenky (bez chemického ošetření), snad to tedy i tentokrát přečká.
Aktualizace, konec července 2019
Nakonec to letos dub v polích u Točné vyhrál, i díky zalévání dobrovolnými hasiči. Dík.
(na jaře mu přemnožené housenky sežraly všechny listy)#žítCholupice – je lepší být optimista pic.twitter.com/SAaj70rzUc— Jan Adamec (@JanAdamecP12) July 26, 2019
